Přehrávač MP3 (V novém okně)

SLÁVEK JANOUŠEK & LUBOŠ VONDRÁK / speciální host: JIŘÍ ŽÁČEK

Křest CD KOŤATA - pocta Jiřímu Žáčkovi

Neděle 24. 4. 2016, 20:00, MALOSTRANSKÁ BESEDA PRAHA

Slávek Janoušek s Lubošem Vondrákem tvoří po dvacetileté pauze před osmi lety obnovené duo, které v polovině 80. let znali nejen posluchači folkové muziky z Porty. Slávek Janoušek jako autor písní i po 28 letech od vydání debutového alba Kdo to zavinil, které zařadil kritik Jiří Černý mezi deset nejlepších folkových alb minulého století, patří i dnes k autorům stále vydávajícím. Tentokrát dětské CD Koťata s podtitulem Písně nejen pro děti. Důvod proč dětské písně je zřejmý: narození pozdní dcery. Po velmi úspěšném CD Dušičky z roku 2012 pokračoval v psaní dětských písní a letos by postupně měly vyjít tři projekty – tento je první z nich. Před pár lety se seznámil s básníkem Jiřím Žáčkem v rámci představení, kde měl zahrát jako písně několik jeho básní. Vznikla spolupráce, jejímž výsledkem je CD Koťata výhradně s Žáčkovými texty.

„Chtěl jsem udělat ucelenou kolekci písní jako takovou poctu básníku, jehož texty jsem si zhudebňoval už jako gymnasista před mnoha lety. Tehdy jsem lovil mezi básníky a zhudebňoval je – Kainarovy texty ještě za jeho života, dřív než s tím uspěl Vláďa Mišík. Ale zjistil jsem, že lepší bude psát svoje texty, a tak jsem to i celý život dělal. V případě CD Koťata jsem se rozhodl, že to nebudu míchat a dětské písně s mými texty si nechávám na později. Ale třemi dětskými projekty tuto kapitolu zase uzavřu, protože už mi přátelé začali říkat Slávek Dád Patras Janoušek. V příštím roce už zas bude dospělé CD.“

Na tento večer se jako speciální host, který zodpoví vaše dotazy, těší i básník Jiří Žáček.

 

Právě dnes byl spuštěn nový web festivalu Janouškovo Ústí - 14. a 15. srpna 2015:

www.janouskovousti.cz

 

JEDINÉ VYSTOUPENÍ TRIA

REDL-SAMSON-JANOUŠEK

ROKU 2015

15. 8. 2015 20:00

ÚSTÍ NAD ORLICÍ - CAKLE

 

15. ročník Vítání jara - sokolovna Nížkovice 22.3.2014. Program v kategorii Festivaly/Vítání jara. Možnost objednávek vstupenek či noclehu na faře: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

 

Pokus se vám nezobrazí PDF, stáhněte si ho zde: Poslední kapitola v PDF

 

My tři a já podruhé! Knížka Vlasty Redla My tři a já se stala hitem a vyšla už ve dvou dotiscích. Od samého počátku byla zamýšlena jako první část trilogie, kdy každý díl ponese stejný název, jen jména autorů se promění. Nyní je na světě druhý svazek, tentokrát z pera Vlastova kolegy-písničkáře Slávka Janouška. Třetí část má rozepsanou Jaroslav Samson Lenk a její vydání je naplánováno na Vánoce až jaro příštího roku.

Daranus uvádí: Nové knihy

My tři a já - Slávek Janoušek Slávek Janoušek
My tři a já

My tři a já... Pro někoho možná povědomý název - stejnojmennou knihu totiž vydal před časem muzikant Vlasta Redl. Druhým dílem trilogie přispěl jeho kolega-písničkář Slávek Janoušek, který své vyprávění opět pojal jako „cestopis po zemích a místech svého života, po vlastním osudu a jistém nerozborném přátelství“, ale tentokrát na jiný způsob.

Ukázka z knihy

Když někdo řekne, že bydlí v Boise, stát Idaho, což je půlmiliónové město, domníváte se, že jen vytočíte číslo a on vás za pár minut vyzvedne v hospodě na rohu. Jenže - půl miliónu lidí v zahradních čtvrtích, to už je nějaká rozloha. Střed města malý, pár vyšších baráků, banky, hotovo. Žádný evropský způsob. Ani dovolat se nešlo. Bylo třeba vytočit i všechna předčíslí jak do cizího státu. Koho by to napadlo. A pak ujedete pětatřicet mil, zhruba padesát kilometrů, poslední část cesty po čím dál strmějších a prašnějších cestách, kde se vzaly tu se vzaly stromy, a pak jsme konečně tam. Na takovém suchém vršku u téměř dokončeného chatičkovitého domu, kde je ráj Samsonova kamaráda Vacka.

Několik měsíců tu nezapršelo. Sucho takové, že odhodit nedopalek, zachrání vás jenom helikoptéra. „Napřed to ovšem zkouší uhasit, což se v létě podařilo, když si děti škrtly sirkou,“ ukazuje majitel kopce na ohořelé stromy.

„A chceš, aby byl déšť?“ zeptal se Vlasta.

„Tady? Tady je sice v zimě pět stop sněhu, ale pak to roztaje, uteče, dole to chytí do přehrady, a až zítra pojedem za světla, uvidíte, že je úplně prázdná. Tady v létě nikdy neprší.“

„V půlce týdne udělám déšť,“ pravil Vlasta a všichni se zasmáli.

O vodu tu však nouze není. Z vodovodu teče minerálka jako ve Varech. Večer jsme končili v jakési verandě z latěk v malém domácím lázeňském bazénu zvaném jackouzy. Seděli jsme po krk ve vřelé vodě, která nám prudkými proudy masírovala záda a nohy, diskutovali a všichni se občas posunuli dokola. Napoprvé jsme to přehnali. Druhý den jsem měl při chůzi zejména ze schodů problémy jako kdysi vždycky po první hodině tělocviku v září, všechno mě bolelo, jak jsem byl naklepaný. Ale bylo to tak příjemné, že jsme si z toho po všechny dny tady udělali pravidelný večerní rituál.

Stojíce s Vlastou za chalupou a opět pozorujíce žhnoucí nebe plné hvězd, poslouchali jsme kvílení cikád a to, jak vyprahlá země syčivě saje, co jsme jí předávali.

„Mám udělat, aby jim tu napršelo?“ zeptal se mě Vlasta.

„Myslím, že jo. Zaprš,“ odpověděl jsem.

Muzikanti všude na světě si jsou schopni rozumět nějak víc. To vznikl takový večírek u mandolinisty Brada, který v oné čtvrti bydlel. Pilo se pivo, vykládalo se a hlavně hrálo. Přezpívali jsme naše největší pecky a jim se to moc líbilo. Ba byli nadšeni.

Pak se jamovalo, místy to byl bluegrass, místy blues, rokenrol, stále jedna skladba, která se jen převlékala do jiných šatů, místy moravská lidovka, irský folklor, jednu chvíli to byla i vážná hudba a přes ragtime se vyústilo do afrorytmů. Všechny přítomné to inspirovalo natolik, že hrál úplně každý, když už nezbyl nástroj, tak bubnovali na to, co měli po ruce. Všichni jenom seděli zaujati hudbou, přiblble se na sebe usmívali a cosi kroužilo kolem nás. Šamani v marjánkovém transu.

Teď to je ono, myslel jsem si. Teď to je ono.

A venku se začal zvedat vítr, protože jsme vydávali strašnou energii, a začalo se blýskat. Náš kamarád Vacek vyprávěl o Vlastovi, že už dva dny nedělá nic jiného, než že se každého vyptává, jestli chce, aby pršelo. Všichni se uchechtli a Brad řekl, že tohle se tu občas stane, že se zatáhne, zahřmí, a nic. Z toho nespadne ani kapka.

„Chcete, aby pršelo?“ zeptal se Vlasta.

„Ale to jo, ale tady prostě v létě neprší. Nikdy.“

Vlasta šel ven.

Našel jsem ho u plotu, stál s rukama proti nebi a vlasy mu vlály ve větru.

„Pojď dovnitř, to je prča, my jsme je naučili Chytil táta sojku, volám na něho.

Vlasta jen zavrtěl hlavou, jako kdyby australským kloboukem odháněl mouchy.

Když jsme odjížděli, spadly první kapky. Vítr honil listí po zahradě, ale Brad stále ještě nevěřil.

Tu noc lilo jako z konve a náš hostitel Vacek se významně zahleděl na Vlastu. Ráno nevěřícně koukal venku do plné cukřenky na rozmočený cukr a utopené vosy v něm. Zem byla slastně pobušená deštěm.

„To je málo,“ řekl Vlasta.

Další noc lilo opět. Ráno Vacek pravil: „Vlasto, zadrž, už dost, tolik vody tu nespadlo několik let, zítra chceme jet na ryby.“

Ryby, to byl náš inzerovaný cíl.

„Dobrá,“ řekl Vlasta hlubokým hlasem, jakým dnes promlouvá z jeviště před přídavkem: „Dobrá.“

A tak zas bylo slunce.

*

Když mi bylo dvanáct let, děda onemocněl. Byli jsme za ním v nemocnici a vypadal v pohodě, říkal, že brzy půjde domů. Zvládl to a přišel, ale zanedlouho tam šel zas. Zaslechl jsem hovor dospělých a vůbec nebyl povzbudivej. Začal jsem se o dědu bát. Ale když přišel domů, zas to byl ten děda s velkejma plánama, co všechno podnikneme. Akorát mě víc přitiskával. Bylo mi to podezřelý, protože jsem si občas všiml nějakejch posunků, jakoby za mýma zádama. A šel tam zas. Pak jsme opět byli na návštěvě a děda se mi ani trochu nelíbil. Byl strašně pohublej a bledej a najednou nesršel. Byl dokonce takovej apatickej. A jednou jsem doma zaslechl větu: „Vezmeme ho domů.“

Docela mě to poděsilo, a když jsem se s ním pak viděl, řekl jsem mu:

„Dědo, já se o tebe bojím.“

A on mě zastavil a úplně vesele pravil: „Neboj, to bude dobrý.“

O prázdninách jsem byl zrovna u vzdálenější tety a lítali jsme s děckama a konečně nás teta sehnala na oběd, zrovna jsem začal jíst, když do kuchyně vstoupila moje máma se sestrou, tetou Věrou, obě v černým, a byly evidentně ubrečený. A já jsem hned věděl, co se stalo, a začal bulit a pak vyletěl do lesa a řval jsem: „Ale tys mi slíbil, že to zvládneš!“

Tehdy jsem poprvé naříkal někam do oblak a stále opakoval: „Proč jsi mě opustil? Proč jsi mě opustil?“

A byl jsem naštvanej, že mě ty dospělí uklidili k tetě, kde to jinak bylo dobrý, ale najednou mi došlo, proč tam jsem. Proč mě nenechali doma? S dědou? Aspoň na tu poslední chvíli?

A vtom jsem si uvědomil, že se zádama opírám vzadu o prkennej dřevník, kde jsme měli křídou namalovanej kříž s terčem na házení nožem, a že mám ruce rozhozený do stran, a došlo mi, že v podobný pozici stejnou větu říkal Ježíš, protože to jsem znal, a to mě spíš zatvrdilo, že jsem musel dodat:

„Proč jsi mě opustil, dědo?“

Pak se chystal pohřeb a děda ležel v otevřený rakvi, víko opřený o stěnu, v zadní tmavé síni bez oken, z ní se chodilo do tý jeho dílny. Nechtěli mě tam pustit, ale já jsem si vyčíhl chvíli, kdy jsem se tam vypravil a nikdo o mně nevěděl. Síň byla vyzdobena černou látkou a květinami a dlouhými svícemi na vysokých svícnech a děda vypadal v tý ležící poloze úplně normálně jak na gauči, když si dával po příchodu z práce na chvilku dvaciáše.

Šel jsem opatrně k němu a naklonil se nad něj a řekl mu: „Dědo, nespi.“ Jako jsem mu říkal tolikrát. A pak jsem mu dal pusu na rty, taky jako tolikrát. Ale hrozně mě to uzemnilo. Ty rty byly tak strašlivě studený, že jsem úplně uskočil. Tuhle ledovou pusu si budu pamatovat celý život.

A nekecám, zdálo se mi, jako kdyby se děda pobaveně usmál a něco za něj řeklo: „Ta byla studená, co?“

Abych si tu ledovatost ověřil a zároveň se rozloučil, pohladil jsem ho po tváři, a to už se mi tak studený nezdálo, a řekl jsem: „Díky, dědo, a třeba se ještě potkáme, chtěl bych.“

A on mi jakýmsi přenosem sdělil: „Tady už je to dál na tobě, tak to zvládni.“

V e-shopu v sekci Obchod/Knihy si lze objednat i zde.

 

S politováním musím oznámit, že jsme se s dalšími zainteresovanými dohodli na zrušení letní textové dílny pro nedostatek přihlášených frekventantů. Je mi líto té již udělané práce v této věci, ale snad zbytečná nebude a po nějakých úpravách k dalšímu pokusu dojde v příštím roce. Takže všechny domluvené semináře, cvičení, koncerty mezi 18. - 24. 8. se bohužel ruší.

 
Koncert na zahradě Semillasa v Brně se ze čtvrtka 27. 6. překládá na žádost pořadatele na pátek 28. 6. od 18:00 kvůli počasí.
Vstup bude volný... Ale koupit si můžete mou knihu - 2. díl knihy My tři a já...(první díl trilogie od Vlasty Redla budu mít rovněž s sebou, 3. díl Samson Lenk vydá do Vánoc). Oficiálně vyjde kniha až po prázdninách, ale teď si můžete koupit omezený počet kusů ještě teplých, rovnou z tiskárny. Tak kdo dřív přijde... ;-)
 

 

Textová dílna Slávka Janouška

pořádá týdenní akci na konci prázdnin

1. LETNÍ ŠKOLA TEXTOVÁNÍ 18. - 24. 8. 2013

KDANICE u Sobotky

Chalupa u Holanů

Týdenní kurz pro textaře (i začínající) a muzikanty píšící písně, kteří mají chuť hrát si se slovy a debatovat o svých textech, jak pro ty, kteří se zatím noří v oceánu chyb před objevením Ameriky, ale vědí, že musí plout a něco objevit, tak i pro ty, kteří chtějí zkusit eventuálně svá díla uvést nebo jim najít interpreta, pro osoby, které by se k nám přidaly a pouštěly se i na tenký led improvizací při společných akcích. Bez věkového omezení.

 

Kdo jsme

Textová dílna vznikla v roce 2004 při www.slavekjanousek.cz, jde o celoroční činnost - zavěšování textů a diskuse o nich (přes 400 členů, přes 1000 textů), dále dvě živá setkání ročně, vydání CD z písní právě vzniklých, na renomovaných letních festivalech (Zahrada v Náměšti na Hané, Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, Festival Slunce ve Strážnici, Muzikanti v Cakli v Ústí nad Orlicí, Dobrofest v Jaslovských Bohunicích) provozujeme textové workshopy s následným improvizovaným představením, kde se uvádějí právě vzniklé texty. Vyprofilovalo se již několik autorů, dnes zastupovaných OSA. Textová dílna např. otextovala i CD Trojka Petra Bende.

Co nabízíme

Dopolední semináře, odpolední cvičení, vymýšlení textů, písní, každý den večer koncert, některé v rámci Soboteckého jarmarku. Seminář a cvičení povede vždy ten, kdo bude večer koncertovat, na závěr festival doplněný i frekventanty kurzu. Na koho se můžete těšit: Slávek Janoušek, Ivo Cicvárek a Lada Šimíčková, Arnošt Frauenberg, Marek Vojtěch, René Souček, Láďa Zítka, Jarda Síbrt, Jakub Horák a další.

 

Cena kurzu: v květnu - 3800 Kč, v červnu 4200 Kč, později 4500 Kč.

V ceně: semináře a cvičení v Chalupě v Kdanicích, večerní koncerty v okolí, ubytování - vlastní spacáky, plná penze - snídaně, oběd, večeře, sraz účastníků v neděli 18. 8. v 15:00 hodin, nástroje sebou. Kapacita omezena.

 

Objednávky: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , tel. 608 888 330

 

Bližší informace: záloha - na vyzvání mailem v průběhu července,

rozhodná výše platby je dle data Vaší objednávky

 

Koncerty v rámci Letní školy textování ve 20:00 - účinkující se upřesňují:

18. 8. Slávek Janoušek - terasa u Holanů, Kdanice

19. 8. Láďa Zítka, Slávek Janoušek - zahrada Šrámkova domu, Sobotka

20. 8. Lada Šimíčková a Ivo Cicvárek - zahrada Šrámkova domu, Sobotka

21. 8. Arnošt Frauenberg - zahrada Šrámkova domu, Sobotka

22. 8. Marek Vojtěch - terasa u Holanů, Kdanice

23. 8. všichni z Textové dílny + frekventanti Letní školy textování,

místo v jednání

- po celý týden: večer půjde na jeviště vše, co za ten den bude stát za to.

Zájemci o textování (a skládání) písní, je tu příležitost pro Vás!!!


 

Koncert ve Žďáru nad Sázavou v Café U tety Hany je po dvojím přeložení nakonec zrušen (5. 4. 2013 v 19:30 hodin). Omlouváme se.